svá at gullhringr einn lá þrjá vetr vif) þjóþveg á Jalangrsheiþi Ort 12, mólu þær (Fenja ok Menja) her á hendr Fróþa, svá at á þeiri nótt kom þar sá sækonungr er Mýsingr hót Ort 26; fjQ]kunnegre kono skalattu í fafmie sofa, svát hón lyke þik liþom Hqv 112⁵, åtta nætr satk mille elda hér, svát mér mange mat né bauf) Orm 2², hvárke fm þá þorþer fyr hræzlo funne fisa né hnjósa, svát Fjalarr heyrþe Hrbl 80, mæler fm at münz ráþe, svát mér skylde verst þykkja Hrbl 124, óteitr jQtonn, es aptr røro, svát (svá RA) at Qr Hymer etke mælte Hym 26³, segfm þat, Elder! svát fm einoge fete ganger framarr Ls l¹, qlr estu, Loke! svát fm est ørvite Ls 47*, hende enne høgre drepk þik Hrungnes bana, svát þér brotnar beina hvat Ls 61*, skylt's at veita, svát skate enn unge fQþorleifþ hafe ept frændr sina Rdl 9³, ber minnesQl minom geite, svát q11 mune orþ at tina Hdl 46², ek slæ elde of iviþjo, svát eige kømsk óbrend heþan Hdl 49²} bar hann (Vølundr) hana (BQþvilde) bjóre .. svát hón i sesse of sofnaþe Vkv 29², f>at alt of beiþk ein missere, svát mér mange munar leitaþe OþrI7*, grét Guþrun .. svát tQr flugo tresk i gøgnom Opr 115 ², (syner Gjúka) Brynhildar biþja fóro, svát þeim SigVQrþr reif) i sinne Sg 3², (gefk þór) hunskår meyjar þærs hlaþa spjQldom ok gøra goll fagrt, svát gaman þykke Oþr H 27², hann (Vilmundr) varf)e mey (Borgnýjo) varmre blæjo .. svát sinn fQþor leynde Od 5⁵, þat nam at mæla mær fjQrsjúka, svát hón etke kvaf) orf) et fyrra Od 7⁴ þess lét (Brynhildr) harþar hefnder verþa, svát vér q11 hQfom ørnar rauner Od 18², (móþer Atla) Gunnare gróf til hjarta, svát máttegak mærom bjarga Od 30*, (bjQrn) munne oss mQrg heff>e, svát mættem etke Am 16³, annan réfi (Guþrun) hQggva, svát sá upp reisat Am 47*, (Fenja ok Menja) sungo ok slungo snúþga steine, svát Frójja man flest sofnaþe Ort 4², veltom grjéte of garf) risa, svát fold fyrer fór skjalfande Ort 12², (SigvQrþr) hnipnaþe, svát ganga nam gunnarfúsom sundr of síþor serkr iarnofenn FH4*; b) soiveit: hann (Vœlundr) var hagastr maþr, svá at menn viti i fornum SQgum Vkv 14; einn ek veit, svát ek vita þykkjomk, hór ok af Hlórriþa Ls 54% faþer vastattu fenresulfa Qllom ellre, svát ek

muna HHI42²; c) während: unþak aldre ok eign fQþor fimm vetr eina, svát minn faþer lifþe Od 13*; d) als relativ-part. (= es): livaþan måne of kvam svát 5 ferr menn yfer? Vm22³R, livaþan vin dr of kømr svát ferr våg yfer? Vm 36³R (IF, An%. 11,113).

Composita: svá-ge, svá-gQrr. svá-ge, adv. so nicht, ebenso nicht: 10 fankak mildan mann efrn svá matargóþan, at været þiggja þeget, ef>a sins fear sváge (gjQflan ?), at leif) sé laun þegen Hqv 40³, litt bifask (hjarta HQgna) es á bjóþe liggr, biffjesk sváge mjQk þás i brjóste lå Akv 26⁶. 15 svå-gQrr, adj. so beschaffen: n. sg. dat. verþr at skil jask Sigorþr viþ fylke at svágQro (₍unter solchen umständen, bei dieser lage der dinge') Orp 24², vandr monk heitenn Sigorþr meþ seggjom at svágQro Orp 40². 20 sval-kaldr, adj. kühl: m. sg. dat. sá (Heimdalh) vas aukenn jarþar megne, sval-kQldom sæ ok sonardreyra Hdl 39², þat (full) vas of auket jarþar magne, sval-kQldom sæ ok sonardreyra Opr H22*. 25 svalr, adj. (nonv. dän. schived. sval) dass. m. sg. dat. (fm hefr) opt SQr sogen mef) svQlom munne HHI38³; f.pl. nom. vasa sandr né sær né svalar unner Vsp 3², Søkkvabekr heiter enn fjórþe (bør), en 30 þar svalar knego unner glymja yfer Orm 7¹ ; dat. Sigtrygg slo (Halfdanr) mef) svqIoiu eggjom Hdl 15²; n. sg. acc. férþe mer Grimhildr full at drekka svalt ok sárlekt Opr II22², vér sjau daga svalt land riþom 35 Opr II36³.

Composita: sval-kaldr; tir-svalr. * svan - fj Qþr, f. (dän. s vane - fj eder) schivanenfeder: pl. acc. Qnnor (mær) vas svanhvit, svanfjaþrar dró Vkv 3 *. 40 svangr, adj. (norw. dän. svang, feer. svangur, aschived. svanger; mhd. swanc; vgl. ags. swancor _eschlank') dünn, schlank; ausgehungert; ermattet; m. sg. dat. svipte hon (Odrun) SQf)le af svQngom jo Od3*; 45 pl. nom. Árvakr ok Alsviþr, þeir skolo upp heþan svanger sól draga Orm 37²; f. sg. dat. hafþak f)ér móþre mart skeif) rifjet svangre und SQþle, simol! forhevgesHHI44*. Compositum: svange rifr. 50 * svang-rifr, adj. dünn od. schlank an den rippen, schmächtig: m.pl. acc. (Jarl nam veita) meiþmar ok mosma, mara svangrifja Rp 39³.